Proč je důležité větrat
| 16.06.2011, Ing. Iva Wohlschlagerová |
I když se to může zdát někomu jako nesmysl, kvalita vnitřního vzduchu je pro člověka, trávícího většinu svého času v objektech, velice důležitá. Problémy s kvalitou vnitřního vzduchu se začaly vyskytovat od roku 1973, v době energetické krize, kdy se začala snižovat propustnost vzduchu obvodovým pláštěm budovy, aby se snížily ztráty větráním. Jednou z dalších příčin byla také změna způsobu vytápění. Ve vesnických domech se převážně používalo lokální vytápění (např. kachlová kamna na pevná paliva, pec apod.), která měla silný tah a zajišťovala tak dostatečnou výměnu vzduchu v interiéru. Dnes se tato zařízení nahrazují jinými topidly. Topidla jsou co nejvíce úsporná a nemají tudíž takový tah.
Jak jsem již zmínila kvalita vnitřního vzduchu je pro člověka velmi důležitá. Městský člověk tráví v uzavřených budovách až 90 % svého času. Od kvality vnitřního prostředí se také odvíjí koncentrovanost a výkony zaměstnanců. Vnitřní prostředí ovlivňuje zdraví a pohodu každého z nás. Vnitřní prostředí zahrnuje tepelně vlhkostní, odérové, toxické, aerosolové, mikrobiální, ionizační, elektrostatické, elektromagnetické, elektroiontové, akustické a psychické mikroklima.
Ve vnitřním prostředí se mohou vyskytovat různé znečišťující látky – oxid uhličitý (zdrojem v interiéru je především člověk), oxid uhelnatý (vzniká při nedokonalém spalování uhlíku, tzn. při nedostatečném přívodu vzduchu – krby, kamna na pevná paliva), formaldehyd (zdrojem mohou být stavební materiály v konstrukci budov), těkavé organické látky (hlavním zdrojem je kouření, čistící prostředky, oleje, nátěry, osvěžovače vzduchu apod.), oxidy dusíku (jedním z hlavních zdrojů v interiéru je zemní plyn spalovaný při vaření, vytápění), oxid siřičitý, azbest (dříve používán v tepelných izolacích), radon, nikotin (vzniká při spalování tabáku, prach a mikroorganismy. V další části článku bych zmínila některé ze znečišťujících látek vyskytujících se v objektu nejčastěji.
Oxid uhličitý
Zdrojem oxidu uhličitého v interiéru je především člověk. V exteriérovém vzduchu je cca 0,04 % oxidu uhličitého. Ve vzduchu vydechovaném člověkem jsou 4 % oxidu uhličitého (viz tabulka 1). Člověk vylučuje oxid uhličitý při dýchání. Dospělí člověk za normálních okolností přijímá cca 250 ml kyslíku a vydává cca 200 ml oxidu uhličitého za 1 minutu (v klidu). Jak je možné, že vdechovaný vzduch má 0,04 % oxidu uhličitého a vydechovaný vzduch člověkem má 4 % oxidu uhličitého? Je to tím, že člověk přijímá oxid uhličitý dýcháním, ale vzniká i zpracováním potravy (při přeměně sacharidů a tuků). Oxid uhličitý se váže na hemoglobin, je volně rozpuštěn v plazmě a dále je v těle ve formě hydrogenuhličitanového aniontu. Z toho plyne, že hlavním nositelem oxidu uhličitého v těle je krev (hemoglobin a krevní plazma). Dále může oxid uhličitý vznikat v tlustém střevu. V tlustém střevu je střevní mikroflóra (je příčinou plynatosti), ve které žijí dva typy bakterií – kvasné a hnilobné. Z hlediska oxidu uhličitého nás hnilobné bakterie nezajímají. Naopak kvasné bakterie produkují oxid uhličitý, methan, kyselinu mléčnou a vyvolávají kvašení cukrů.
Procentuální složení atmosférického, alveolárního a vydechovaného vzduchu:
Atmosférický vzduch 20,92 % (kyslík), 0,04 % (oxid uhličitý), 79,04 % (dusík)
Alveolární (v plicním sklípku) vzduch 14,1 % (kyslík), 5,6 % (oxid uhličitý), 79,3 % (dusík)
Vydechovaný vzduch 16,3 % (kyslík), 4,0 % (oxid uhličitý), 79,3 % (dusík).
Oxid uhelnatý
Oxid uhelnatý je životu nebezpečný bezbarvý plyn bez chuti a zápachu. Hlavním zdrojem oxidu uhelnatého v interiéru je nedokonalé spalování např. plynové spotřebiče bez odtahu do exteriéru, krby, kamna na pevná paliva, kouření apod. Ve vysokých koncentracích způsobuje příznaky akutní otravy. Nepříznivé zdravotní účinky oxidu uhelnatého jsou vyvolány schopností vázat se na hemoglobin a snižovat tak okysličování krve. Množství absorbovaného plynu závisí zejména na ventilačních plicních objemech, tělesné aktivitě a množství hemoglobinu v krvi.
Vlhkost
Přípustné rozmezí vlhkosti v interiéru je 30 - 60 (70) %. V případě nižší vlhkosti můžeme mít pocit vyschnutých očí. V případě vyšší vlhkosti mohou v interiéru vznikat plísně. Zdrojem zvyšování vlhkosti v interiéru je opět člověk. Člověk sám o sobě produkuje vodní páru v závislosti na činnosti, kterou vykonává, např. v klidu člověk vydá minimální množství vlhkosti, naopak při sportu vydá vyšší množství. Obsah vodní páry ve vzduchu je také závislý na teplotě (v zimě bude minimální, i když relativní vlhkost vzduchu bude vysoká a v létě naopak). Relativní vlhkost vzduchu udává do jaké míry je vzduch vodní parou nasycen. Vlhkost v interiéru člověk zvyšuje také vařením, koupáním popř. sprchováním, pěstováním rostlin apod.
Na obrázku je vyfocené okno v koupelně s několika sprchovacími kouty na vysokoškolských kolejích v Praze. Vpravo dole je vlhký flek, který může být způsoben buď poruchou vnitřního vodovou, nebo vlivem vysoké vlhkosti (okno se během zimy při sprchování neotevíralo a bylo zde nefunkční nucené větrání).
Aerosol (prach)
V každé domácnosti se vyskytují prachové částice. Prach v domácnostech může být organického nebo anorganického původu (např. vulkanický prach, kosmický prach atd.). Prach (aerosol) organického původu je buď živočišný (např. z chlupů zvířat) nebo rostlinný (např. pyly). Prachové částice mohou vyvolávat v člověku alergie. Zdroje aerosolů mohou být zvenku i zevnitř objektu. Pokud v exteriéru prší, snižuje se množství prachu nejen tam, ale i v interiéru. Čím více se člověk pohybuje, tím více se z něj uvolňuje prachových částic (nejen z oděvu, ale i ze země). Prachové částice se usazují v plicích (jedná se o částice kolem 1 mikronu). Nejnebezpečnější prach pro člověka je křemičitý a azbestová prach. Křemičité částice způsobují u lidí tzv. silikózu. Jedná se o dosud zcela nevysvětlený jev, kdy se v plicích začnou objevovat díry a vzniká tím karcinom plic. Vlivem azbestových částic vzniká tzv. azbestóza a rakovina plic, kdy ke vzniku rakoviny plic stačí vdechnout jediné vlákno azbestu (např. z eternitových střech se každým rokem uvolňuje cca 6% azbestových vláken).
Mikrobi
Pod pojmem mikrobi si můžeme představit pyly, bakterie, plísně, viry apod. Hlavním zdrojem bakterií jsou prokazatelně samotní uživatelé objektů. Venkovní vzduch má na jejich vnitřní koncentraci malý podíl. Množství bakterií a virů se mění velice rychle v závislosti na počtu osob v místnosti, na jejich aktivitách, na velikosti prostoru a na způsobu četnosti větrání. Množství plísní v ovzduší je závislé na ročním období a počasí.
Mikroorganismy jsou jednobuněčné organismy rostlinného či živočišného původu viditelné pouze mikroskopicky. Jsou přítomny ve vodě, v půdě a v ovzduší.
Formaldehyd
Jedná se o plynnou složku, která se uvolňuje ze stavebních materiálů, desinfekčních, čisticích prostředků, z nábytku, koberců laků apod. Formaldehyd je svým štiplavým zápachem lehce postřehnutelný čichem. Množství této látky v interiéru závisí na teplotě a vlhkosti, na stáří a množství vybavení v interiéru. Vyšší koncentrace formaldehydu se obvykle vyskytují v objektech z dřevotřískových desek nebo močo-formaldehydové izolace. Formaldehyd způsobuje dráždění sliznice horních cest dýchacích a spojivek, pociťované subjektivně jako suchost, dráždění ke kašli, pálení očí a slzení apod.
Těkavé organické látky (TVOC)
Hlavním zdrojem těkavých organických látek v interiéru je kouření, čisticí prostředky, deodoranty, kosmetické přípravky, vonné oleje, nátěry, barvy, laky, koberce, podlahoviny, deratizační prostředky, rozpouštědla, lepidla apod. V domácnostech je možné identifikovat asi 2 000 různých chemických sloučenin, avšak jen asi 50 z nich se vyskytuje běžně a asi jen 10 z nich má prokázané či předpokládané závažné zdravotní účinky.
Mezi těkavé organické látky řadíme toluen, benzen, xylen, styren, etylbenzen (aromatické organické látky) dále chlorované uhlovodíky, ftaláty, chloroform (vzniká odpařováním pitné vody ošetřované chlorem), tetrachloretylen (používá se k chemickému čištění oděvů), terpeny (součástí osvěžovačů vzduchu, deodorantů a leštidel), pesticidy (obsažené v desinfekčních prostředcích používaných v domácnostech k hubení škůdců, látky používané k ochraně dřeva apod.) a další. Tyto látky mohou vyvolávat bolesti hlavy, poruchy koncentrace, závratě, zvracení atd.
Nejvíce nebezpečnou těkavou organickou látkou v ovzduší, vzhledem ke své toxicitě, je benzen. Benzen je prokázaný karcinogen. Bylo zjištěné, že přibližně polovina vdechnutého množství benzenu je organismem absorbována. Vzhledem k jeho vysoké rozpustnosti v tucích je benzen distribuován zejména do tkání bohatých na tuk např. tuková tkáň, kostní dřeň a mozek. Toxicita benzenu pocházejícího z inhalační expozice se u lidí projevuje poškozením centrálního nervového systému, hematologickými a imunologickými následky.
Radon
Radon je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu. Vzniká v průběhu uran-radiové rozpadové řady a do domů se dostává z podloží, ze stavebních materiálů, z vody a se zemním plynem. Zdravotními důsledky inhalací radonu je rakovina plic.
Závěr
V České republice není moc zvykem sledovat kvalitu vnitřního prostředí v domácnostech. Je známo, že člověk neumí větrat. Okno otevře až, když je mu teplo nebo má-li pocit vydýchaného vzduchu. Vzduchotechnika v tomto ohledu pracuje spolehlivěji. Nejen, že je pomocí ní možné vzduch filtrovat např. od pylů, prachu, ale i dále upravovat (např. teplotu, vlhkost). Toto zařízení je možné nastavit na určitou hodnotu (nejčastěji se nastavuje vzhledem ke koncentraci oxidu uhličitého nebo podle teploty a v případě dosažení nastavené koncentrace popř. teploty se sama automaticky zapne. Kvalita vnitřního prostředí bude čím dál více diskutovaným tématem.
Ve vnitřním prostředí se mohou vyskytovat různé znečišťující látky – oxid uhličitý (zdrojem v interiéru je především člověk), oxid uhelnatý (vzniká při nedokonalém spalování uhlíku, tzn. při nedostatečném přívodu vzduchu – krby, kamna na pevná paliva), formaldehyd (zdrojem mohou být stavební materiály v konstrukci budov), těkavé organické látky (hlavním zdrojem je kouření, čistící prostředky, oleje, nátěry, osvěžovače vzduchu apod.), oxidy dusíku (jedním z hlavních zdrojů v interiéru je zemní plyn spalovaný při vaření, vytápění), oxid siřičitý, azbest (dříve používán v tepelných izolacích), radon, nikotin (vzniká při spalování tabáku, prach a mikroorganismy. V další části článku bych zmínila některé ze znečišťujících látek vyskytujících se v objektu nejčastěji.
Oxid uhličitý
Zdrojem oxidu uhličitého v interiéru je především člověk. V exteriérovém vzduchu je cca 0,04 % oxidu uhličitého. Ve vzduchu vydechovaném člověkem jsou 4 % oxidu uhličitého (viz tabulka 1). Člověk vylučuje oxid uhličitý při dýchání. Dospělí člověk za normálních okolností přijímá cca 250 ml kyslíku a vydává cca 200 ml oxidu uhličitého za 1 minutu (v klidu). Jak je možné, že vdechovaný vzduch má 0,04 % oxidu uhličitého a vydechovaný vzduch člověkem má 4 % oxidu uhličitého? Je to tím, že člověk přijímá oxid uhličitý dýcháním, ale vzniká i zpracováním potravy (při přeměně sacharidů a tuků). Oxid uhličitý se váže na hemoglobin, je volně rozpuštěn v plazmě a dále je v těle ve formě hydrogenuhličitanového aniontu. Z toho plyne, že hlavním nositelem oxidu uhličitého v těle je krev (hemoglobin a krevní plazma). Dále může oxid uhličitý vznikat v tlustém střevu. V tlustém střevu je střevní mikroflóra (je příčinou plynatosti), ve které žijí dva typy bakterií – kvasné a hnilobné. Z hlediska oxidu uhličitého nás hnilobné bakterie nezajímají. Naopak kvasné bakterie produkují oxid uhličitý, methan, kyselinu mléčnou a vyvolávají kvašení cukrů.
Procentuální složení atmosférického, alveolárního a vydechovaného vzduchu:
Atmosférický vzduch 20,92 % (kyslík), 0,04 % (oxid uhličitý), 79,04 % (dusík)
Alveolární (v plicním sklípku) vzduch 14,1 % (kyslík), 5,6 % (oxid uhličitý), 79,3 % (dusík)
Vydechovaný vzduch 16,3 % (kyslík), 4,0 % (oxid uhličitý), 79,3 % (dusík).
Oxid uhelnatý
Oxid uhelnatý je životu nebezpečný bezbarvý plyn bez chuti a zápachu. Hlavním zdrojem oxidu uhelnatého v interiéru je nedokonalé spalování např. plynové spotřebiče bez odtahu do exteriéru, krby, kamna na pevná paliva, kouření apod. Ve vysokých koncentracích způsobuje příznaky akutní otravy. Nepříznivé zdravotní účinky oxidu uhelnatého jsou vyvolány schopností vázat se na hemoglobin a snižovat tak okysličování krve. Množství absorbovaného plynu závisí zejména na ventilačních plicních objemech, tělesné aktivitě a množství hemoglobinu v krvi.
Vlhkost
Přípustné rozmezí vlhkosti v interiéru je 30 - 60 (70) %. V případě nižší vlhkosti můžeme mít pocit vyschnutých očí. V případě vyšší vlhkosti mohou v interiéru vznikat plísně. Zdrojem zvyšování vlhkosti v interiéru je opět člověk. Člověk sám o sobě produkuje vodní páru v závislosti na činnosti, kterou vykonává, např. v klidu člověk vydá minimální množství vlhkosti, naopak při sportu vydá vyšší množství. Obsah vodní páry ve vzduchu je také závislý na teplotě (v zimě bude minimální, i když relativní vlhkost vzduchu bude vysoká a v létě naopak). Relativní vlhkost vzduchu udává do jaké míry je vzduch vodní parou nasycen. Vlhkost v interiéru člověk zvyšuje také vařením, koupáním popř. sprchováním, pěstováním rostlin apod.
Na obrázku je vyfocené okno v koupelně s několika sprchovacími kouty na vysokoškolských kolejích v Praze. Vpravo dole je vlhký flek, který může být způsoben buď poruchou vnitřního vodovou, nebo vlivem vysoké vlhkosti (okno se během zimy při sprchování neotevíralo a bylo zde nefunkční nucené větrání).
Aerosol (prach)
V každé domácnosti se vyskytují prachové částice. Prach v domácnostech může být organického nebo anorganického původu (např. vulkanický prach, kosmický prach atd.). Prach (aerosol) organického původu je buď živočišný (např. z chlupů zvířat) nebo rostlinný (např. pyly). Prachové částice mohou vyvolávat v člověku alergie. Zdroje aerosolů mohou být zvenku i zevnitř objektu. Pokud v exteriéru prší, snižuje se množství prachu nejen tam, ale i v interiéru. Čím více se člověk pohybuje, tím více se z něj uvolňuje prachových částic (nejen z oděvu, ale i ze země). Prachové částice se usazují v plicích (jedná se o částice kolem 1 mikronu). Nejnebezpečnější prach pro člověka je křemičitý a azbestová prach. Křemičité částice způsobují u lidí tzv. silikózu. Jedná se o dosud zcela nevysvětlený jev, kdy se v plicích začnou objevovat díry a vzniká tím karcinom plic. Vlivem azbestových částic vzniká tzv. azbestóza a rakovina plic, kdy ke vzniku rakoviny plic stačí vdechnout jediné vlákno azbestu (např. z eternitových střech se každým rokem uvolňuje cca 6% azbestových vláken).
Mikrobi
Pod pojmem mikrobi si můžeme představit pyly, bakterie, plísně, viry apod. Hlavním zdrojem bakterií jsou prokazatelně samotní uživatelé objektů. Venkovní vzduch má na jejich vnitřní koncentraci malý podíl. Množství bakterií a virů se mění velice rychle v závislosti na počtu osob v místnosti, na jejich aktivitách, na velikosti prostoru a na způsobu četnosti větrání. Množství plísní v ovzduší je závislé na ročním období a počasí.
Mikroorganismy jsou jednobuněčné organismy rostlinného či živočišného původu viditelné pouze mikroskopicky. Jsou přítomny ve vodě, v půdě a v ovzduší.
Formaldehyd
Jedná se o plynnou složku, která se uvolňuje ze stavebních materiálů, desinfekčních, čisticích prostředků, z nábytku, koberců laků apod. Formaldehyd je svým štiplavým zápachem lehce postřehnutelný čichem. Množství této látky v interiéru závisí na teplotě a vlhkosti, na stáří a množství vybavení v interiéru. Vyšší koncentrace formaldehydu se obvykle vyskytují v objektech z dřevotřískových desek nebo močo-formaldehydové izolace. Formaldehyd způsobuje dráždění sliznice horních cest dýchacích a spojivek, pociťované subjektivně jako suchost, dráždění ke kašli, pálení očí a slzení apod.
Těkavé organické látky (TVOC)
Hlavním zdrojem těkavých organických látek v interiéru je kouření, čisticí prostředky, deodoranty, kosmetické přípravky, vonné oleje, nátěry, barvy, laky, koberce, podlahoviny, deratizační prostředky, rozpouštědla, lepidla apod. V domácnostech je možné identifikovat asi 2 000 různých chemických sloučenin, avšak jen asi 50 z nich se vyskytuje běžně a asi jen 10 z nich má prokázané či předpokládané závažné zdravotní účinky.
Mezi těkavé organické látky řadíme toluen, benzen, xylen, styren, etylbenzen (aromatické organické látky) dále chlorované uhlovodíky, ftaláty, chloroform (vzniká odpařováním pitné vody ošetřované chlorem), tetrachloretylen (používá se k chemickému čištění oděvů), terpeny (součástí osvěžovačů vzduchu, deodorantů a leštidel), pesticidy (obsažené v desinfekčních prostředcích používaných v domácnostech k hubení škůdců, látky používané k ochraně dřeva apod.) a další. Tyto látky mohou vyvolávat bolesti hlavy, poruchy koncentrace, závratě, zvracení atd.
Nejvíce nebezpečnou těkavou organickou látkou v ovzduší, vzhledem ke své toxicitě, je benzen. Benzen je prokázaný karcinogen. Bylo zjištěné, že přibližně polovina vdechnutého množství benzenu je organismem absorbována. Vzhledem k jeho vysoké rozpustnosti v tucích je benzen distribuován zejména do tkání bohatých na tuk např. tuková tkáň, kostní dřeň a mozek. Toxicita benzenu pocházejícího z inhalační expozice se u lidí projevuje poškozením centrálního nervového systému, hematologickými a imunologickými následky.
Radon
Radon je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu. Vzniká v průběhu uran-radiové rozpadové řady a do domů se dostává z podloží, ze stavebních materiálů, z vody a se zemním plynem. Zdravotními důsledky inhalací radonu je rakovina plic.
Závěr
V České republice není moc zvykem sledovat kvalitu vnitřního prostředí v domácnostech. Je známo, že člověk neumí větrat. Okno otevře až, když je mu teplo nebo má-li pocit vydýchaného vzduchu. Vzduchotechnika v tomto ohledu pracuje spolehlivěji. Nejen, že je pomocí ní možné vzduch filtrovat např. od pylů, prachu, ale i dále upravovat (např. teplotu, vlhkost). Toto zařízení je možné nastavit na určitou hodnotu (nejčastěji se nastavuje vzhledem ke koncentraci oxidu uhličitého nebo podle teploty a v případě dosažení nastavené koncentrace popř. teploty se sama automaticky zapne. Kvalita vnitřního prostředí bude čím dál více diskutovaným tématem.